Dlouho jsem na domácím serveru používal distribuci Server Optimized Linux. Jednoho krásného dne jsem se rozhodl přejít na Ubuntu.
Nejsem zrovna zapálený fanda do každodenního přeinstalovávání a testování nových linuxových distribucí a tím míň tomu fandím na serveru, který se používá jako hlavní (slovy jediný) router v naší malé síti. Pro bližší představu jak dlouho tento server běžel bez jakéhokoliv update: verze jádro byla 2.4.22, verze gcc byla 2.95.2.
Proč právě ubuntu
Docela dlouho jsem přemýšlel jestli neudělat jenom upgrade na novou verzi SoL linuxu, o které jsem si přečetl nedávno tady na rootu, nebo jestli nainstalovat uplně jinou distribuci.
Na SoL linuxu mi nejvíc vadilo, že tam nebyl balíčkovací systém, takže instalace jakéhokoliv software znamenala postup firefox-configure-make. Když si to člověk zkusí, tak konečně pochopí plně význam výrazu “dependency hell“.
Vlastně víceméně jediná zajímavá odlišnost SoL linuxu od jiných distribuci je adresářová struktura. Serverový démoni jsou v adresáři /server/ (/server/bind/, /server/samba/, /server/apache/), což je imho narozdíl od přístupu “všechno je na jedné hromadě” docela fajn.
Dalším kriteriem bylo, že to musí být velká distribuce. Přemýšlel jsem nad debianem, suse nebo fedorou, ale nakonec jsem se rozhodl pro ubuntu, protože ho aktivně použivám na desktopu.
Instalace
Postup byl následující:
- Na náhradní stroj nahodit ubuntu
- Nastavit pro routování
- Nastavit ostatní služby
- Přesunout data
- Vyměnit krabice
Vzhledem k tomu, že se jednalo o stabilní ověřený hardware (celeron 400MHz) a nebylo potřeba gui, tak proběhla instalace celkem bez problému. Většina balíčku byla na instalačním cd, zbyvající se stahly z netu.
Nastavení síťovek jsem našel v /etc/iftab a /etc/network/interfaces.
Ubuntu po instalaci neobsahuje žádný firewall, dá se snadno doinstallovat balíček firehol, ale já mám routování vyřešené pomocí vlastních skriptů. V SoL linuxu je nastavení spuštění systému a systémových služeb řešené kombinací bashových skriptů a xml konfiguračních souborů. V ubuntu se používá upstart, takže mi chvilku trvalo než jsem se zorientoval a přišel na to že mam zadat “update-rc.d firewall defaults”, aby si vytvorili prislusne symlinky.
Pokračovaní možna příště ..
Ubuntu je králem v počtu bugů 30553 results viz. https://launchpad.net/ubuntu/+bugs
no nejdrive se ale podivej co vsechno v tech bugach je, a pote jukni na pocet systemu atd…
Ubuntu je jedna z najviac používaných distier, takže ma aj najviac aktívnych členov. Čo je dobre.
Na to že má Ubuntu 0,000 nic trhu a několik stovek linuxových distribucí dohoromady kolem 1% trhu to teda není moc dobrá vizitka. Dobře, první bug v progresu jim počítat teda nebudu ;-)
[4] přitom to je jediný, který zde sám používáš jako kritiku :-)
Počet chyb přeci není dán počtem uživatelů, , ale množstvím sw. Pokud bys MS chtěl napočítat chyby veškerého sw co na jejich platformě běží, nikdy bys je nedopočítal. Asi proto nabízí podporu jen pro pár vlastních programů.
To je právě to o čem píšu. Odložme řeči o tom, že kvalitní opensource může dělat kdokoliv. Nemůže ani náhodou, jenom někdo má dostatečné znalosti, a když dojdeme do detailů, otevřený software je něco jako anarchystická firma. Chyby v programech by měl opravovat sám autor programu a ne několik stovek distribucí, které si balíčky s chybami sami do repozitářů dávají.
Kvalita u otevřeného softwaru je ovšem někdy tak nízká, že jej často nemohu ani použít. Jsem na ně zvědavý co budou dělat až tam bude 50.000 balíčků. Kdepak tohle je špatný systém a nikdy nemohou opravit všechny chyby. MS je chytrý, proč by si dával software s chybama do svých repozitářů, byl by sám proti sobě.
Přesně tak, za kvalitu, bezpečnost a funčnost balíčku musí zodpovídat jeho autor a ne několik stovek distribucí. K čemu je mě platné, že mám v repozitáři programy s hromadou chyb, které někdo někdy možná opraví nebo ani neopraví. Nová verze balíčku v repozitáři bude dostupná za 1/2 roku a bude to pořád to samé dokola, tohle přeci nikam nevede.